Všechno se dá vysvětlit. Bohužel ne všem :-)

Můj manžel pracuje. Na tom by nebylo nic nenormálního. Ale on pracuje stále. NEUSTÁLE. Jak to vypadá? Asi tak, že teď v neděli to byly celé tři týdny, co neměl volný jediný den a je v průměru 12 hodin fuč. Krom toho že pracuje (chápej vydělává, abychom měli co jíst), tak nám také staví dům, abychom měli kde bydlet. Chápu, že je unavený. Já už bych taky mlela z posledního. Ale on si vážně myslí, že já mám celý den nohy na stole a naše malá sladká holčička si sama hraje někde v koutě směje se a občas něco sní. Typická chlapská představa :-). Nevyčítám mu to. Vysvětluji mu, že to tak není. Ale jak to vysvětlit, když já jsem přeci na DOVOLENÉ.

Moje DOVOLENÁ vypadá asi tak, že než nás obě obléknu a připravím k odchodu z domu, abych i já nevypadala jako chcíplá myš, uteče hodina dřív, než řeknu švec. Než nakoupíme, Baru občas usne. Ty jiné dny to musíme zvládnout za bdělého stavu a někdy i se vztekáním, protože nechápe, proč ji nemůžu nosit (když se veze v kočárku) nebo proč nemůže lézt po zemi (když ji nosím v šátku nebo nosítku) a nebo proč nemůže sama vozit kočárek (když rezignuju a nesu ji v náručí a u toho tlačím kočár).

Po příchodu domů se snažím něco UVAŘIT. Baru u toho za každou cenu musí asistovat. Teď už jsem se naučila a to celkem úspěšně ji zabavit různými hračkami typu odrážedlo, piáno apod. Ale stejně po chvíli začne natahovat ručičky a chce vidět, co se v tom hrnci nebo na pánvi děje :-). Takže jsem mistryně v kuchtění jednoruč. Občas se cítím jako skutečná Homolkovic umělkyně, neboť zvládám připravit řízky na krásu stejně kvalitně :-).

Po ó si chvíli hrajeme a jdeme na procházku, čas už jsem celkem vychytala a většinou usne. Chvíli vozím, pak zaparkuju kočár před dům a snažím se doma něco poklidit. Když nepřijde žádný venkovní rušivý element a vzbudí se, jdeme se najíst (jídlo lítá všude kolem Baru, než do ní - rozhodla se, že se totiž bude krmit sama) a hrát si. A potom můj úklid upadá v zapomnění. Párování ponožek už u nás nemá nejmenší smysl :-). Výraz JE JAKO VÍTR bych nahradila JE JAKO HURIKÁN. A já se znovu ujišťuji, že nemá cenu uklízet. A to je přesně ta chvíle, kdy si dám kafe, které jsem si udělala už ráno a ČUMÍM, jak se můj smysl pro pořádek totálně rozpadá.



A pak...Józa přijede něco po šesté a nechápe, proč je doma takový bordel (nechápej špína, ale chaos).

Umyju, nakrmím, uspím naši malou radost a jdu spát. A když v kuchyni slyším cinkat nádobí, uvědomím si, že jsem ho tam nechala na umytí mému pracovitému muži. S čistým svědomím mu ho nechám umýt, protože Barunce rostou čtyři zoubky naráz a já vím, že se narozdíl od něj nevyspím :-).

Pro dovysvětlení ohledně hlídání:
Tři prarodiče stále pracují a čtvrtý se dá říci také.
Ségru mám hodinu a půl cesty.
A Baru pořád kojím i v noci. 
Většina mých kamarádek buď pracuje nebo má sama děti. 
Na slečnu na hlídání nezbývá, nejsme milionáři :-). 

Nestěžuji si, jsem šťastná a spokojená i s tím chaosem doma, jen vysvětluji s úsměvem na tváři, ačkoliv vím, že to nevysvětlím všem :-)

Vaše Domi :-)