Po prvotních obavách a s odstupem času potom, co se Barunka narodila,jsem si říkala, že není taková věda mít dítě a postarat se o něj :-). Pořád spinkala, skoro neplakala. Byly i noci, kdy spala celou noc, třeba i 12 hodin
NO PROBLEMA. Paráda ne? S tím neplakáním to tak měla celkem dlouho. Tím, že jsme byly stále spolu se na mě ale neskutečně zafixovala a kolem toho 4.měsíce brečela u každého kromě mě a Józy. No a to byl docela mazec. I pochování byla krize, pláč byl téměř neutišitelný. Takže jsem ji měla na krku
NONSTOP. Mně to sice nevadilo, ale občas bych si ráda odpočinula. A to vážně takhle nešlo. Upřímně mě to dost mrzelo. Plakala u mé mamky, u tchýně, u mého taťky no prostě u všech. A teď jim vysvětlete, že si to nemají brát osobně... Jde to ztěžka. A je to líto vám i jim.
A tenhle stav trval až skoro do roka. Pak jako mávnutím kouzelného proutku přestala Baru brečet téměř všech. A je vychechtaná jako blázen :-). Od roku má takové chechtací a usměvavé období. To je tak krásné. Ne že by předtím nebyla veselá, ale teď je nejveselejší z nejveselejších. A já ji za to
MILUJU čím dál víc.
PROTOŽE VŽDYCKY, KDYŽ SE MI TŘEBA NĚCO NEDAŘÍ, PŘIPÁLÍM OBĚD, ROZBIJU SKLENIČKU, ZTRATÍM NÁUŠNICI NEBO SI ROZTRHNU OBLÍBENÉ TRIČKO, JEJÍ SMÍCH MĚ TOTÁLNĚ ODZBROJÍ, JÁ SE ZASTAVÍM, PODÍVÁM SE NA NI, JAK SE CHECHTÁ A JÁ SE CHECHTÁM S NÍ :-) VŽDYŤ CO JE VÍC, NEŽ BÝT PROSTĚ HAPPY?
ONA JE MŮJ DŮVOD PRO ÚSMĚV ❤
A jaký je ten váš?
Vaše Domi
Žádné komentáře:
Okomentovat